Příběh Stellinky Kozákové

Celé těhotenství bylo bez komplikací, u porodu se nikdo netvářil, že by se něco špatného mělo dít, ale bohužel opak byl pravdou. Z okamžiku, který měl být ten nejkrásnější v našich životech, kdy ji poprvé uvidíme, se stala noční můra. 

Bohužel to, že je do dne porodu všechno v pořádku, nic neznamená. Stellinka po protahovaném porodu nedýchala, musela být resuscitována a prodýchnuta, poté převezena do FNOL na dětskou JIP. Prodělala těžkou asfyxii (dušení z nedostatku kyslíku).

Viděli jsme ji jen ve vteřině, když ji kolem nás odnášeli doktoři, v hlavě jsme měli tolik otázek a oči plné slz. V tu chvíli jsme nedostali žádné odpovědi, jen jsme věděli, kam jede, ale co bude nevěděl nikdo. Tatínek Stellinky odjel za sanitkou do Olomouce a já se odebrala na pokoj, zaplatila jsem si nadstandart, kde jsem myslela že budeme sami, užívat si jedna druhé a ani ve špatném snu by mě nenapadlo, že tam skončím sama. Pak mi z Olomouce volal tatínek Stellinky, že maličkou chtějí zchladit na 33 stupňů, aby mozek a ostatní orgány mohli regenerovat.

Samozřejmě jsme souhlasili, protože jsme stále nic nechápali. Celou noc jsem nespala, ráno podepsala papíry a hned jak to šlo, jsme jeli za Stellinkou. Jen tam ležela v “domečku” všude plno hadiček a my tam stáli a říkali si proč my, proč naše holčička. Po pár dnech mělo dojít k zahřívání, kdy už nebude v umělém spánku, pár dní na to se dělala magnetická rezonance mozku, když nám doktor začal říkat výsledky, myslela jsem, že špatně slyším, že nemluví o naší holčičce. “ Může mít do budoucna postižení. Přestala jsem dýchat.

Po dlouhých 18 ti dnech jsme mohli jít domů, ihned na druhý den jsme jeli poprvé na Vojtovu terapii, kterou jsem s ní cvičila pravidelně 4x denně po dobu 14 měsíců, poté jsme začali hledat i jiné cesty jako jsou neurorehabilační kliniky, ambulantní terapie atd. Bohužel nic z toho nehradí pojištovny.

Aktuálně má Stellinka dva a půl roku, její diagnóza zní dětská mozková obrna a fokální epilepsie.

Péče o dceru je v režimu 24/7. Sama nesedí, neleze, nechodí, sama se nenají, nenapije atd. Proto každá pomoc je pro nás velká pomoc. A tím, že je u nás výdělečně činný jen partner, tak si toho spoustu sami bohužel dovolit nemůžeme.