Příběh Ríši Poláška

Ríša se narodil v červnu roku 2009 ve Zlíně rodičům Romaně a Miroslavovi. Má o tři a půl roku staršího bratra Matěje. Bydleli jsme v bytovém domě v Otrokovicích do Ríšových tři a půl let. Do dvou let jeho života se vyvíjel dle standartu, reagoval na říkanky, na své jméno, začínal si žvatlat “máma, táta, bába.” Ovšem poté nastal zlom. Na společném táboře rodičů s dětmi nám jeden z tatínků řekl, že reaguje jako autista. To byl první moment, kdy jsme se s tímto slovem kdy setkali a začali si o tom hledat více informací. V ten moment jsme si uvědomili a přiznali si, že Ríša opravdu není v pořádku.

Na naši žádost nás poslali na neurologii do Brna, kde byla Ríšovi, ve dvou letech a sedmi měsících, stanovena diagnóza – dětský autismus s mentální těžkou retardací. Ríša do svých sedmi let navštěvoval speciální soukromé předškolní zařízení Klubíčko v Tlumačově. Na doporučení lékařů, kvůli jeho zdravotnímu stavu, kdy jeho celodenní dupání, řvaní a ječení začalo obtěžovat celý bytový dům, jsme byli nuceni se přestěhovat do rodinného domu s velkou zahradou.

Nyní navštěvuje desetiletou školní povinnou docházku na Základní škole speciální ve Zlíně, kde pobývá v dopoledních hodinách. Jelikož Ríša potřebuje nepřetržitou výpomoc a bez dozoru být nemůže, byli jsme nuceni k tomu přizpůsobit i práci, kterou můžeme vykonávat. Kvůli náročné péči o syna, byl otec nucen přejít ze  čtyř směnného provozu pouze na ranní směnu a matka byla delší dobu bez práce, avšak pro udržení své psychické dobré nálady si našla práci na poloviční úvazek, aby byla mezi lidmi.

Jelikož je Ríša zvyklý na svůj pokoj, kde se rád dívá na televizi a tablet, není možné s ním kamkoliv jezdit na výlety či dovolené, proto jsme pouze na baráčku a využíváme zahradu s bazénem, ve kterém se rád čachtá. V mladším věku se rád houpal na houpačce, skákal na trampolíně a chodil na procházky s naší fenkou a oblíbenou brankářskou hokejkou, kterou používal jako oporu a taky pro vybití tlaku, který v sobě má. Mezi jeho momentální nejoblíbenější činnosti patří jízda autem po okolí a sledování pohádek.

Ríša je nezvladatelné dítě, u kterého nikdy nevíme, co po nás chce, jelikož vůbec nemluví, musíme odhadovat jeho potřeby. Nejhorší situace nastává, když Ríša pláče několik hodin a nedokáže říct, co ho trápí či bolí. Jeho největším potěšením je jídlo, které ho dokáže jako jediné uklidnit, opakovaně má výbuchy vzteku, při kterých ubližuje sobě a okolí, kdy štípe, škrábe a tahá za vlasy. S přibývajícími roky Ríša pochopitelně nabírá na hmotnosti a síle, a proto je to čím dál těžší s jeho manipulací, spoluprací a rodinnou situací.

PS: Kdo nezažil, neuvěří, kdo zažil, nechápe.

Poláškovi