Příběh Klárky Kalivodové

Ahoj, jmenuji se Klárka, bydlím s mámou, tátou a sestřičkou Karolínkou v Brně. Můj boj s osudem začal hned po narození. Od 6. měsíce těhotenství musela být maminka v nemocnici, protože jsem byla nedočkává a chtěla jsem uvidět celý svět co nejdříve.

Narodila jsem se skoro o tři měsíce dříve než ostatní miminka. Vážila jsem jen o trochu víc než 1 kilo. Příchod na svět nebyl zrovna jednoduchý, ale díky doktorům jsem vše zvládla. Ani jsem neviděla svou maminku, hned mě odnesli a umístili do domečku. 

V inkubátoru jsem strávila skoro 1 měsíc napojena na kyslík, potřebovala jsem trochu mamince a tatínkovi povyrůst. Párkrát jsem pozlobila doktory, kteří museli bojovat o můj život. Vždy se jim povedlo mě vrátit zpět do náručí mé milované maminky. Po opakovaných resuscitacích jsem prodělala krvácení do mozku a kvůli tomu mám Dětskou mozkovou obrnu. Zlobí mě obě nožičky a pravá ručička. Maminku strašili, že nikdy nebudu sedět, chodit ani mluvit atd. Rozhodla jsem se, že budu bojovat a maminka mě v tom podpoří.

Dnes už jsem velká skoro jako ségra. Chtěla bych dělat spoustu věcí jako ona, ale nejde mi to, ať se snažím sebevíc. S maminkou každý den cvičíme a učíme se, obě se snažíme, co nám jen síly stačí. Potřebovala bych asi pomoc od profíků, jak říká máma. Už sama lezu po čtyřech, mohu sedět, stoupám si. Ještě neumím udělat krok v prostoru, ale moc se snažím, protahuji a posiluji svá zadá a nožičky. Vím, že to brzy zvládnu. Také mě zlobí pravá ruka, skoro ji nepoužívám a kvůli tomu nemohu zvládat aktivity, které by mě zajímaly, např. pečení sušenek, lepení z plastelíny, … Také bych ráda mamince pomohla s mým oblékáním, mytí mých rukou. Je toho hodně, co chci dělat sama. Ale vše se ji snažím vynahradit povídáním skvělých historek a vtipů. Ráda se směji.

V současné době hodně s maminkou cestujeme, protože v místě bydliště není vše, co bych potřebovala: Vojtova metoda – Tišnov, Plzeň, neurorehabilitace – Brno, Praha, Ostrava, Hranice, hiporehabilitace – Brno, Vyškov, Bohuslavice u Telče a další metody a centra, kde jsou ti profíci, co mi pomáhají zbavit se invalidního vozíčku a já si splním svůj velký dětský sen a konečně BUDU CHODIT!

Léčba a rehabilitace jsou však velice finančně nákladné. Stojí nás to ročně až 350 000 Kč. Sami to nezvládneme. Proto se obracíme na vás, jestli můžete na efektivní rehabilitace přispět a tím tak podpořit náš nelehký boj s osudem. 

Z celého srdce děkujeme. Klárka a její rodina.