Příběh Elišky

Ahoj, jmenuji se Eliška a jsem sedmiletá krásná holka. Bydlím s mamkou, taťkou, se starší sestrou a bráškou v domečku se zahradou.

Narodila jsem se na podzim roku 2016 jako nechtěné miminko. Měla jsem štěstí, že moje biologická maminka byla v těhotenství zodpovědná a nekouřila, nepila alkohol, nebrala drogy. Po mém porodu spolupracovala s úřady, abych mohla co nejdříve do nové rodiny. Narodila jsem se jako lehce nezralé miminko, asi ve 37 týdnu těhotenství, po porodu jsem byla bledá, apatická, hypotonická, nepravidelně jsem dýchala, dali mě do inkubátoru a napojili na kyslík. Apgar score 7-7-7. Byla mi zjištěna trombocytopenie a anémie.

V nemocnici jsem pobyla tři týdny, a pak jsem byla předána na několik měsíců do péče pěstounky na přechodnou dobu, která mě chovala, pusinkovala, mazlila a navštěvovala se mnou spoustu odborných lékařů. Nadále jsem byla ještě kontrolně sledována pro makrocefálii a rozšířené subarachnoidální prostory na hlavičce, aby se mi zde nehromadil mozkomíšní mok.

V osmi měsících jsem se natrvalo přestěhovala do nové rodiny, která si mě osvojila a převzala štafetu mazlení, pusinkování a návštěv na odborných pracovištích - hematologie, neurochirurgie, genetika, metabolika, foniatrie, neurologie, klinický psycholog a přibylo mi také spousta cvičení Vojtovou metodou, Bobath metodou a posléze neurorehabilitace.

Na kontrolním vyšetření magnetickou rezonancí s hlavičkou, byla mamince a tatínkovi sdělena moje současná diagnóza – progres atrofie mozku – úbytek mozkové tkáně.

Tato diagnóza způsobuje to, že se nerozvíjím, tak jak bych měla. Ve svých sedmi letech jsem na úrovni ročního dítěte, nemluvím, jsem celodenně na plenách, nemám prostorové vidění, chodím jen po rovném terénu a nevnímám překážky, na procházky jezdím v kočárku nebo vozíku. Chodím do speciální mateřské školky.

Maminka se mnou absolvuje každý rok několik neurorehabilitací a terapií, které mě po malých krůčcích rozvíjí. Odměnou mamince, tatínkovi a sourozencům je můj nakažlivý smích a věčně dobrá nálada. Doma mi říkají sluníčko, zlatíčko, štěstíčko. Nejraději mám, když se mnou taťka dělá lotroviny, také ráda sleduji dětské písničky v televizi.

Maminka se kvůli mně nemohla vrátit do práce, neurorehabilitace a specializované terapie jsou velice finančně náročné. Neproplácí je zdravotní pojišťovna, takže ani s finanční dopomocí nejbližší rodiny, nezvládáme všechno financovat. Proto se obracím na vás, jestli můžete přispět, podpoříte tak můj rozvoj.

Moc děkuji, Eliška s rodinou.